Naši lidé

Martina Zitová, ředitelka

Motto: „Kdo chce pít z pramene, musí jít proti proudu.“

Na začátku mojí cesty k alternativní školce, později škole jsou dvě děti, které jsem nosila „pod srdcem“. Inspirací mi byly děti, které jsem provázela v lesním klubu Stromík. Prožitky s dětmi školními mě denně utvrzují v tom, že má smysl poznávat svět okolo nás i v nás právě s dětmi, má smysl podporovat jejich radostný, přirozený a všestranný růst. Můj život ovlivnil a nasměroval koncept „Respektovat a být respektován“. Absolvovala jsem semináře „Efektivní rodičovství“, „Intuitivní pedagogika“, „Original Play“. Vystudovala jsem obor Učitelství biologie a chemie na MU a doktorský studijní program Ekologie lesa na MENDELU v Brně. Vždy mi bylo nejlíp v přírodě, teď navíc obohaceno o objevování přírody s dětmi. V současné době objevuji radost z pohybu, konkrétně tance, z muzicírování a tvoření. Mým největším koníčkem mnoho let je divadlo, jsem členkou divadla Strom a hostující v Divadle Járy Pokojského.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je DSC_4212-small-682x1024.jpg.

Dana Tvrďochová, zástupkyně ředitelky, psycholožka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „…dělej malé věci s velkou láskou…“

Jsem moc ráda s dětmi. Baví mě vzájemné obohacování. Jejich pohled na svět, myšlenky a nápady jsou pro mě velkou inspirací.  Vystudovala jsem psychologii na FF MU a speciální pedagogiku na PedF UP. Učila jsem na základní umělecké škole literárně – dramatický obor, pracovala jsem v pedagogicko-psychologické poradně, působila jsem na základní škole jako školní psycholožka a učitelka. Podílím se také na tvorbě učebnic a metodických materiálů.

Hlavně jsem ale máma čtyř dětí, mám ráda přírodu, příběhy, umění….

Moc bych si přála přispět k tomu, aby děti zažívaly ve škole radost, učení bylo pro ně smysluplné a mělo přesah do běžného života. Aby se neučily pro život, ale životem, aby si uchovaly a rozvíjely otevřenost, tvořivost a zvídavost…. A spěly k odpovědnosti, samostatnosti a harmonii.

Irena Bílá, učitelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „S úsměvem jde všechno líp.“

Vystudovala jsem učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a práci s dětmi jsem se začala věnovat už při studiu. Od samého začátku mého působení ve školství jsem měla pocit, že zavedené přístupy ke vzdělávání a postoje mnohých učitelů k dětem nejsou takové, jaké by děti potřebovaly, a chtěla jsem najít způsob, jak to dělat jinak. Baví mě objevovat stále něco nového a ráda hledám nové směry a nové cesty.

Absolvovala jsem kurz Respektovat a být respektován, seminář k tématu intuitivní pedagogiky a několik seminářů ke zdokonalení výuky a práce s dětmi. Snažím se dětem vytvářet takové prostředí, které podporuje jejich přirozenou zvídavost a které je vede k poznání, že ruku v ruce s vlastní zodpovědností mohou dokázat všechno, a současně jen to, pro co se samy rozhodnou.

Ráda čtu, chodím do přírody, zejména do hor, trávím čas s přáteli, mám ráda divadlo. Divadelní představení připravuji také s dětmi a v poslední době se věnuji i pořádání benefičních akcí „s dětmi pro děti“.

Simona Dočkalová, učitelka a průvodkyně dětí za poznáním

Motto: „Pokud se ti zdá, že život je vzhůru nohama, nevadí. Možná je třeba jen jiný úhel pohledu.“

Vystudovala jsem PedF MU, Učitelství pro 1. stupeň se specializací na anglický jazyk. Učila jsem 15 let v základní škole, kde jsem potkala spoustu úžasných učitelů – kolegů, dětí a jejich rodičů. Měla jsem možnost navštívit mnoho kurzů a seminářů, včetně zahraničních pobytů, ze kterých jsem si odnesla to, co bylo mé povaze a práci s dětmi blízké. Jsem zvídavá, baví mě přemýšlet nad vším kolem sebe a koukat na svět ze všech možných perspektiv a úhlů. Moje dvě ze všech nejlepší děti jsou mi zrcadlem, potěšením i starostí, jak už to mámy na světě mají. A ty bonusové děti, které mi na pár hodin denně s důvěrou svěří jiní rodiče, představují v mém životě osvěžující studnici nápadů, hlášek, situačních scének. Kéž jsem i já pro ostatní pramenem, ze kterého tu tryská gejzír a tu zas teče uklidňující živá voda.

Soňa Štěpánková, učitelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: “Žij srdcem a radostně.” 

Sebevzdělávání a vzdělávání druhých je mou životní cestou i naplňujícím posláním. 

Pracovala jsem jako spoluautorka učebnic, učitelka na prvním stupni ZŠ i jako koordinátorka mezinárodní školy a školky. Mezi dětmi jsem moc šťastná. Miluju jejich bezprostřednost a schopnost plně prožívat daný okamžik. Nejen tím jsou pro mě děti velkými učiteli. 

Pevně věřím, že každý z nás je nekonečným potenciálem a výuka, stejně jako výchova v rodině, mají maximálně pomoci dítěti na cestě životem tak, aby se cítilo přijímané, milované, svobodné a šťastné. 

Kromě učení pomáhám lidem jako transformační průvodkyně léčit jejich emocionální zranění, doporučuji léčivé přírodní esence a tvořím rituály. Jsem maminkou dospívajícího syna a ve volném čase moc ráda chodím za klidem a inspirací do přírody. 

Dana Taušová, učitelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Vystudovala jsem angličtinu na FF MU a po studiu jsem chtěla využít angličtinu jinak než v klasickém školství. Po narození syna jsem hledala, jak mu přirozenou cestou zprostředkovat cizí jazyk, když nejsem rodilý mluvčí. Můj syn mi pomohl pochopit, že naučit se cizí jazyk je v podstatě přirozenou hrou, na kterou jsme my dospělí už dávno zapomněli, a tím mě přivedl k výuce angličtiny předškolních dětí a také do Pramenů. Učení nejen cizího jazyka by mělo vycházet z nás samotných, měl by nás popohánět náš vnitřní motor, ne vnější tlak, soutěživost a porovnávání s druhými. Snažím se přirozeným a hravým způsobem přiblížit dětem cizojazyčný svět a mít radost z toho, že nejsme omezeni jen naší mateřštinou a myšlení v jednom jazyce, ale máme díky tomu možnost pohybovat se po celém světě, ať už reálně nebo přeneseně, bez jazykové bariéry.

Tabea Maria Kandrnálová, učitelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Činy jedince mění životy. Činy skupiny mění svět, ve kterém žijeme.“

Díky svému smíšeném původu (matka Češka, otec Němec) jsem od malička měla to privilegium být součástí mentality dvou národů, které ač spolu sousedí, mají velmi odlišný způsob myšlení a chování. Nejen schopnost plynule se dorozumět oběma jazyky mi umožnila vnímat každého člověka jako jedinečného s jeho silnými, ale i slabými stránkami. Vždy se snažím pochopit projevy svého okolí a něco si z nich odnést do všedního dne. Věřím, že je důležité mít v životě krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle, ale především se nebát je v čase přizpůsobovat. Vystudovala jsem Fakultu architektury na VUT v Brně a následně si doplnila pedagogické vzdělání. Cítím se dobře ve světě šanonů, tabulek a pravidel obecně, ale i v možnosti uměleckého projevu a odpoutání se od všednosti. Mimo mou práci je pro mě velkou vášní swing, ať už z hlediska hudby, tak i tance. Pro dcerku, rodinu, přátele i mé okolí si přeji, aby každý den vnímali jako jedinečný a nenahraditelný. Chyby jsou od toho, abychom se z nich poučili. Úspěchy jsou od toho, abychom se utvrzovali, že jsme na správné cestě.

Zdeňka Danišová, učitelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „ Naslouchej svému srdci a intuici, ne rozumu…“

Potřebuji prostor dělat věci po svém, aby dávaly smysl. Kolem sebe mám ráda lidi kreativní, kteří mě něčím obohacují, ať už děti či dospělé. V časovém stresu a společnosti orientované na výkon se necítím dobře. Je pro mě důležité učit to, co děti využijí v běžném životě – jak v písemné, tak ústní komunikaci. Přeji si rozvíjet jejich lásku k českému jazyku a literatuře, aby pochopili, že čeština není jen o tom učit se vyjmenovaná slova, skloňování, časování…, ale že čeština je neskutečně bohatý, krásný a hravý jazyk.

Ve volném čase se věnuji budování své permakulturní zahrady, šití a sbírání všeho, co by se někdy dalo využít při tvoření. Miluji vůně, kytky a barvy (hlavně červenou). Můj muž je mně stabilní oporou a moje dvě dcery mě učí trpělivosti (kdo má doma děti v pubertě, pochopí…), učí mě být spontánní, hravá a také umění naslouchat.

Zajímám se o homeopatii, bylinky, přírodní zahrady, celostní pohled na člověka, energetické a duchovní léčení. Ve svém životě se snažím řídit srdcem a intuicí.

Jitka Mládková, učitelka, asistentka pedagoga a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Tvořivost je v srdci.“

Vystudovala jsem sociální pedagogiku a prošla jsem intenzivním arteterapeutickým výcvikem, od dětství maluji a tvořím.  Výtvarný kurz pod vedením výtvarníka doc. Petra Kvíčaly mě pedagogicky velmi inspiroval, 17 let se profesionálně věnuji výtvarné práci s dětmi, 5 let jsem pracovala s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Ráda dělám věci po svém a život mě učí, jak respektovat a zažívat při tom radost. Můj přístup k dětem je založen na principu doprovázení a rozvíjení vlastních schopností a potenciálu každého z nich. Jako průvodce dětí cítím vděčnost také za to, že ony provázejí mne.

Vanessa Jílková, učitelka španělštiny a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Daniela Pospíšilová, školní asistentka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Ráda pracuji s dětmi a pro děti. Je to obohacující, inspirující, ale i náročné a vyčerpávající.  Neustále ve střehu. Jsem ráda, že mohu druhým rokem pracovat v týmu naší školy pro naše děti. Od svého původního povolání zdravotní sestry jsem se odklonila ke keramice a k lektorování, převážně pro děti. Hlína je zajímavý materiál, který nám dává přímo naše zem a v prstech malých i velkých se dokáže proměnit v cokoliv. Uklidňuje mysl a duši a zároveň provokuje k tvorbě. Ve volném čase se podílím na pořádání příměstských táborů a volnočasových aktivit pro děti během školního roku.

Spolu s manželem a s našimi čtyřmi dětmi tvoříme rodinu, která se v čase proměňuje a žije.  Je báječné, že jsme se navzájem dostali.

Ráda si najdu čas na knížky, zahradničení a na vyjížďky na koloběžce.  S radostí na sebe nechávám působit sílu přírody.  Užívám si ji, její sílu a zároveň i obyčejnou neobyčejnost.

Hana Komínková, asistentka pedagoga, vychovatelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Poletím“, řekla housenka. A všichni se smáli. Všichni, kromě motýlů…

Jako malá jsem mnoho let chodila a postupně i vedla děti v turistickém oddíle. Že bych jednou chtěla působit v nějaké organizaci, která je zaměřená na práci s dětmi jsem věděla velmi brzy, ale učitelství samotné mě zcela netáhlo. Vystudovala jsem Sociální pedagogiku a poradenství na FF MU a po škole nejprve zamířila pracovat s lidmi, kteří se potýkají s nějakým duševním onemocněním. Následovalo pár let mateřské a nové hledání práce.

Cesta do Pramenů bylo velké štěstí a splnilo se mi tak přesně to, co jsem chtěla kdysi před mnoha lety. Prameny jsou pro mě více než škola, je to prostor, který spoluutvářejí nejen dospělí, ale právě i děti. Je to místo, kde se během výuky snažím podporovat děti, které mají svůj specifický učební plán a během družiny být součástí jejich her. Baví mě upřímná dětská logika přirozeně propojená s fantazijním světem a vírou, že vše je možné.

Jiří Valter Kopáček, školní asistent, vychovatel a průvodce dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Buď změnou, kterou chceš vidět!“

Když jsem se v patnácti rozhodoval kam na školu, rodinná tradice mě zavedla na střední pedagogickou školu. Práce s dětmi mi šla tak nějak sama. Zřejmě díky rokům skautování. Po škole jsem začal podnikat a mým hlavním cílem bylo vydělat peníze. Jak se ukázalo na podnikání nemám vlohy a sbírání peněz mě nijak zvlášť nenaplňovalo. Když mé podnikání neslavně skončilo, našel jsem si práci v oboru, na který jsem měl školu a snad i trochu talent. Nejprve jsem byl asistentem později vychovatelem. Během prvních roků práce s dětmi jsem si dálkově dodělal vysokou školu v oboru Krizový management v oboru ovládání rizik. U pedagogické práce jsem zůstat nechtěl. To, co jsem v pedagogické praxi viděl, mi příliš radosti nedělalo. Naštěstí jsem zásluhou dobré vůle a odvahy dostal dostatek prostoru k pedagogické práci podle svých představ. No žádné velké kouzlo to nebylo. Zkrátka jsem bral děti jako sobě rovné a měl jsem je opravdu rád. Obdivoval jsem jejich upřímnost a čistou radost ze všeho nového. Působí to banálně, ale stačilo to, abych se stal pro děti výjimečným, a děti mě měly rády. Během jedenácti let ve školství jsem zcela změnil svůj pohled na svět, lidi i na život. Těžko scvrknout celý můj život do pár řádku, ale tohle byla zhruba cesta, která mě přivedla do Pramenů.Ve volném čase jsem především s rodinou, která je pro mě nejdůležitějším středobodem všeho. Opravujeme rodinný statek, staráme se o zahradu, chováme včely, hrajeme si s životem.

Nebylo tomu tak vždy, ale teď doufám, že se jen nepodílím na výchově dětí, ale že také měním svět k lepšímu.

Eva Míčová, školní asistentka, vychovatelka a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Kdo se učí, dělá chyby.“

Život vnímám jako prostor k učení, růstu a prožívání radosti i různých aspektů lidství. Než jsem se stala maminkou byly zdrojem učení hlavně knihy a teoretické informace, přístup k životu jsem měla spíše vědecký. S dětmi nastala veliká změna a já jsem za ni velmi šťastná. Učím se každým novým dnem, tím co přinese, s kým a čím se setkám. Vychutnávám si přítomnost a vnímám, že události mají svůj řád i čas.

Věnuji se práci v zahradě a sadu, vedu divadelní kroužek v obci, spoluorganizuji přívesnické tábory, nejraději trávím čas se svými blízkými v přírodě. Mám ráda otevřené sdílení s lidmi.

Těším se na vzájemné učení se s dětmi i dospělými ve škole Prameny.

Martina Sopuchová, asistentka pedagoga a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Vystudovala jsem Učitelství ruštiny a němčiny pro střední školy na FF MU a od této cesty se zprvu odklonila k profesi mimo učitelství. K myšlence rozvíjet potenciál dětí a být jim oporou na jejich cestě mě přivedly až moje dvě vlastní děti, díky kterým jsem měla možnost nahlédnout do úžasně barevného světa dítěte.
Na mateřské dovolené jsem po absolvování rozšiřujícího studia pro 1. stupeň čím dál víc přemýšlela, jakým stylem a přístupem bych chtěla pracovat s dětmi tak, aby neuhasínal jejich zájem poznávat a tvořit a vyrostli z nich šťastní a sebevědomí lidé. Díky Pramenům mám možnost se každý den učit, tvořit a růst spolu s dětmi.
Mám ráda pohyb a občas si vyčistím hlavu na kole v přírodě, na bruslích nebo si jdu zaplavat. Někdy ale toužím po klidu a sáhnu po knize.

Miloslava Hazuchová, asistentka na lesní den a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Motto: „Můžeme zažít velké štěstí ponořením se do podstaty přírody, do podstaty pravého života.“ (Míla Tomášová)

Vystudovala jsem environmentalistiku se zaměřením na výchovu. Mnoho let jsem pracovala jako lektorka ekologické výchovy v různých ekologických organizacích i jako průvodkyně v dětském lesním klubu.  Jsem vděčná za to, že můžu děti naší školy provázet na lesních dnech, protože pobyt dětí v přírodě  představuje pro dnešní generaci nenahraditelnou devízu pro celý život. Jaká je příroda velká učitelka nám ukazuje každý lesní den. Dokáže nás nejen naučit, ale i uvolnit, zklidnit, přivést blíže k sobě navzájem.

Obecně pro mě práce s dětmi vytváří příležitost poskytovat prostor, ve kterém se můžou děti projevit a dokázat skvělé věci.

Kromě práce s dětmi se věnuji tanečně-pohybové terapii, působím také jako lektorka kreativního terapeutického tance pro všechny věkové skupiny.  Jsem i lektorkou ekofilozické metody „Work that Reconnets“.

Marie Hostašová, koordinátorka environmentálního vzdělávání, asistentka na expediční den a průvodkyně dětí na jejich cestě za poznáním

Simona Kujová, asistentka ředitelky

Motto: ,,Radost a láska jsou křídla k velkým činům,,

K práci v Pramenech jsem se dostala velkou náhodou, a to přes svého staršího syna, který do školy chodí. Původně to mělo být jenom na výpomoc na pár dnů v měsíci při mateřské dovolené. Když jsem se rozhodovala kam po mateřské (do bankovnictví se mi zpět nechtělo), tak jsem zůstala v Pramenech na plný úvazek. A přivedla si s sebou do školy ještě druhého syna Honzíka. Jsem nesmírně ráda za pohodovou práci a krásnou školu pro naše děti. Volný čas nejraději trávím s rodinou, ráda čtu, a když mám opravdu spoustu času :-), jdu ke koním.

Renata Přichystalová, kuchařka, uklízečka

Motto: „Cesta pramene je dlouhá.“

Mám 3 krásné děti, které milují nadevše. Moje záliby jsou koně a psi.